Velitelský čas T – 11 hodin, Severní Čechy. Nasedáme do našeho již velezkušeného partytransporteru, kontrolujeme nejdůležitější pitné zásoby, opalovací krém taky máme, spouštíme Pavla Lišku v navigaci a „jedééééém“. U Sokolova si dáváme jedno trestné kolečko, udělujeme si černý puntík za nepozornost. Časový plán se opožďuje zhruba o 1 hodinu.

T – 6 hodin, někde na okraji Bavorska. „Hele, hele v klidu, jo? Opatrně!“, hlásí Pavel v navigaci a my se raději odhodláváme k dobrovolnému spánku. Možná z potřeby zabít rychleji čas, možná z únavy. Dvě luxusní lóže pro tři týpky je dost málo, nejmladší maže do kufru. Dnes máme ještě strach, ono taky odpočívadlo někde v německých končinách se třemi řidiči „náklaďáků“ z neznámých zemí, není úplně ten nejbezpečnější způsob spánku.

T – 120 min, doufáme že stále na okraji Bavorska. Rozlepíme oči, jsme stále tři, naštěstí. Pavel v navigaci hlásí už jen 50 km. Ranní hygiena na opuštěném odpočívadle odpovídala kvalitě našeho spánku, ale to nás nerozhazuje, za dvě hodiny nám to stejně bude jedno. Zhruba 2 km od Hanau přejíždíme přes most a pod námi se objevuje známka nějakého festivalu. „To bylo ono, ne?“, „To byly nějaký kolotoče u pionýrského tábora, ty...“ Asi tak nějak to ze silnice vypadalo. Každopádně všemocný Pavel v navigaci nás ujistil, že sláva nazdar výletu, festival je nadosah. Minout jsme prostě dneska nemohli, teď už jen zaparkovat. Trochu problém. Necháváme auto trochu neomaleně u crew parkingu, ale nikomu to evidentně nevadí.

T – 15 minut, Hanau před areálem. Na obloze ani vidu po předpovídané jasné obloze, ale teplota, jak kdyby na nás svítila rovnou dvě slunce. Doplníme potřebné provozní kapaliny, hodíme se trochu do nálady, deodorantem zakryjeme poslední neodstraněné nedostatky a můžeme se jít tlačit před vstup. Pověstná německá organizace malinko vázne, což nám nevadí, máme aspoň trochu času, dopít všechny naše zásoby.

T + 30 minut, LFP stage 2. Prokousali jsme se vstupní kontrolou, odevzdali vstupenku, nafasovali žetony kartičky s 10-ti zaškrtávacími poli, stejně jako na TW – (ostatně paralela s Time Warpem je zde pochopitelně více než patrná) a mohli se kochat „táborem s kolotoči“. Spíše než pionýrský připomíná tábor umělecky nadaných indiánských dětí. Hlavní dominantou je kromě tří jednoduchých stageí, několik týpí a výzdoba alá maškarní ples 4.B. Nemyslím to nijak výsměšně, prostě to tak vypadá, je to vkusné (obrovské škrabošky, skládané krepáky apod.). Vlastně bych ještě zapomněl na sprchu. Měli indiáni vlastně sprchu? Oni možná ne, ale podle trhajících se mraků na obloze bych řekl, že tady bude více než oblíbená.



T + 35 minut, LFP stage 2. Těžká pohoda. Stojíme 5 metrů od předních zátaras, krky sice trochu vytahujeme, abychom přes bílý kryt zahlédli poněkud použitého Nicka Curlyho (už v 10 hodin), kolem sebe moře prostoru, posloucháme, „tančíme“ a slyšíme i češtinu. Po výborném zahřívacím Curlyho kole čekáme Magdu. První track přichází, skoro druhý a Magdaléna nikde. V tom z pódia zmizí bílý ochranný štít a za mohutného aplausu se objeví sympatická usměvavá polka.

T + 3 hodiny, LFP stage 3. Někde mezi nebem a zemí, rozhodně ne pevně na zemi, se nachází vydatná skupina tanečníků při setu Matthiase Tanzmanna. Ještě před tanečky procházíme sprchou, doplňujeme chladící kapalinu, vodu do ostřikovačů, sluníčko pálí a klakson troubí... Ještě těžší pohoda. Když se kouknu do areálu uvědomuji si, že tohle je tak trošku jiný festival. Někdo sedí, někdo leží, což na festivalu není nic neobvyklého. Ale pak tu jsou ti, co se jen tak opalují, leží ve stanu (i stany tu jsou povolené), stále se sprchují nebo se jen prostě baví. A zábavy je tu víc než dost.

T + 5 hodiny, LFP stage 1. Reboot zakončuje „livko“, němci nepochopitelně nechápou nacvičený signál na Caminando, hlavni stage a backstage se zaplňují na nejvyšší možnou mez, v popředí blonďatá hlava a růžové triko. Jasně, Sven začíná. Před ním a jeho fanoušky je 7 hodin geniálních, originálních tracků nabitých energií. Sorry Svene, dnes ne, dnes mají přednost jiní, kteří do Čech zavítají jen, když je přelétávají.

T + 5 hodin a 10 minut, LFP stage 3. Kde je sakra ten Gerber. Počkáme a uvidíme. Hodina uplyne jak voda a naše lákadlo nikde. Stejně to nevadí vůbec nikomu, Matthias Tanzmann odvedl víc než dobrou práci. Každý následující track má větší grády než předchozí a nikoho nepustí ani do nedaleké sprchy, natož pak doplňovat chladící kapalinu. Za pultem ho střídá Étienne de Crecy. Jeho produkci moc neznáme, každopádně vstupní track je jak hrom z čistého nebe. „Má to koule“, zvuk je dokonalý podobný Boys Noizeovému, zhruba před dvěma lety.



T + 6 hodin, LFP stage 2. Carolu jsme prošvihli. Loca Dice zvládáme celého. Od 14:00 na „dvojce“ stejně vládne stará známá bandička okolo papá Svena a Richieho. Kolem nás už není takové místo jako na začátku, nic to nemění na výborné náladě. Tohle slunečné odpoledne jen tak nikdo nezapomene. Teda až na několik skupinek po zuby ozbrojených policistů. Nevím co tu dělají, upřímně řečeno raději ani nechci vědět, proč jsou tak ozbrojení. Dvakrát je vidíme v zárodku akce. Někam se rozbíhají. Dále raději nepozorujeme. O bezpečnost na mostě se stará také několik hlídkujících strážníků.

T + 8 hodin, LFP tak nějak uplně všude. Na záchody, rozuměj Toi-toiky a několik kvalitnějších pisoárů se musí čekat. Soused od vedle, či organizátor si krátí chvilku kropením čekajícího davu. V tomhle vedru sice žádná kvalitka, ale nemusí pršet, stačí když kape. „Je libo jídlo? Tak já tam zajdu, vydržte!“ Čekací doba dlouhá, čekací doba na pizzu ještě delší. Aha, on chce pizzu uplně každý, takže je celý 30-ti metrový restaruační pult zaplněn čekateli na pizzu za 3 €. Ostatní jídlo zdá se v tomhle horku nezabírá. Možná, kdyby tak prodávali nanuky.

T + 10 hodin, už skoro na Měsíci. Procházíme areál, ale zdá se, že je to všude stejné. Všude se lidé výborně baví. Každý po svém. Všichni sem přišli „pařit“ na tech-house a minimal (i když ten zde zněl hodně poskromnu), nikdo neremcá, všichni moc dobře vědí na jaký druh hudby přišli. Ještě jedna sprcha, no raději ještě dvě, další provozní kapaliny do stojánků (rozuměj opuštěných, vyzutých tenisek) jinak než bosky se zde netančí a jde se na poslední střídání. Penalty dnes pravděpodobně neproběhnou.



T + 11 hodin, LFP stage 3. „Ten  ty divný lidi snad přitahuje?!“ Na TW tančil před Garnierem sám, dnes ho zastoupila vydatně povzbuzená čtyřicátnice. Pohled sice žádná sláva, ale alespoň je legrace. Za chvíli jej nahrazují dvě slečny s plastikovým motivem oslavenecké patnácky nad hlavou – to už je krapet zajímavější pokoukáníčko. Přeskočí CD, to z toho jak na stagei kromě Petera, vesele poskakují i jeho kamarádi. Úsměv ze tváře to sebralo pouze zvukaři. Posledních pár minut zakončuje ohňostroj a z vedlejší stage slyšíme několik díků od „šefa“ Sfena s kapitánskou páskou v německých barvách na pravé ruce (WM Fieber byl patrný i na stage manažerech, oděnných v dresech německé fotbalové reprezentace).

T + 13 hodin, Nějaká strasse. Dneska to na after v Cocoonu nevypadá. Zítra dlouhá cesta domů. Povinné doplnění posledních provozních kapalin, nějaká ta sváča, úprava postýlky v zeleni za chodníkem a jdem se pokusit počítat letadla připravující se na přistání na nedalekém letišti ve Frankfurtu. Přijde mi, že skákají rychleji a častěji než příslovečné ovečky. Mnoho jich stejně nenapočítám, usínám příjemně unaven a velmi spokojen. Získal jsem přesně to co jsem očekával. Zážizek z luxusního denního „mejdanu“ s hudbou a lidmi, se kterými se nikdy nenudím. Pro příští rok, už jen přidat k vodní stěně bazén a večírek, pardón deníček to bude téměř dokonalý.