Na tuhle akci, která se konala v pražské Incheba aréně a jejím okolí, jsem dorazil něco málo před čtvrt na sedm. Za vchodem byl připravený menší bazének, posezení mezi palmami v květináčích a dva bary. V jednom se prodávalo jídlo a v druhém alko i nealko nápoje. Ceny byly úměrné typu akce.

Svůj set v době mého příchodu končila dvojice Bon Trip. Po nich se za mixpult postavila první hvězda večera Matthew Dekay. Jeho set byl velmi energický, Matthew skvěle komunikoval s publikem. Pravdou je, že ve skutečnosti Matthew hrál pro takový počet lidí, že byste je spočítali na prstech jedné ruky. Bylo to asi dáno tím, že hrál v době, kdy hrála v hale naše Lucca, jinak si to totiž neumím vysvětlit. Malý počet tanečníku, tohoto holandského dje vůbec neodradil, a tak všem co zůstali, naservíroval pořádnou dávku opravdu pestré a hlavně zábavné muziky. Mattheůw set hodnotím jako jeden z nejlepších, co jsem ten večer slyšel.



Carl Cox začínal své vystoupení v 8 hodin večer. Já jsem na jeho set dorazil po půl deváté. Už při vchodu do haly, mě přes obličej praštilo neskutečné vedro, které uvnitř panovalo. Hned jsem si pomyslel, no nazdar to bude tedy pěkná sauna. Na taneční ploše to nebyla až taková pecka jako u vchodu, ale i tak tam bylo pořádný horko, jako v pekle.

Tomu peklu nešéfoval nikdo jiný než zmíněný Carl Cox, který si s davem pod sebou pěkně pohrával. Člověk by ani neřekl, že má už 47 let. Lidé si set téhle techno legendy taky náležitě užili, na každý track reagovali zvednutýma rukama a pořádným jásotem. Carla jsem ten večer slyšel poprvé a musím říct, že mě v žádném případě jeho vystoupení nezklamalo, ba naopak. Nezbývá mi než před ním smeknout pomyslný klobouk.

Marco V tedy neměl vůbec lehkou úlohu. Hrál totiž hned po mistru Coxovi, a tak se nabízela otázka, s čím se předvede. Marco se vydal cestou tvrdších tech-trance skladeb, ale nebylo to ono. Vůbec mi ta hudba nepřišla nijak zábavná. Znělo to pořád tak nějak stejně, naprosto bez nějakého nápadu a vývoje. Jeho set měl sice pár světlých, hudebních chvil, ale jinak ho ubíjel v celkové jednotvárnosti. Sice hrál po techno setu Carla Coxe, ovšem škoda že se rovnal jeho stylu.



Ještě že po něm vystoupil Jerome Isma Ae. Ten se nesnažil nikoho napodobit a hrál tak jak ho známe. Zvuk jeho setu byl pestrý a hlavně melodický, žádná jednotvárnost jako u Marca V se nekonala.

A co říci závěrem? United Music si s Prague Summer Sessions určitě neudělali ostudu. Akce jako celek působila velice kompaktně. Zvuk venku a v hale byl dobrý (to myslím podle školních osnov), Vision Impossible odváděli celý večer perfektní práci, kterou jsme všichni sledovali na třech obrazovkách. A k zmíněnému horku, už jsem svůj názor řekl. Jen si na pražské výstaviště mohlo najít cestu více lidí. Těch dorazilo na akci sice dostatečný počet, ale venkovní stage a ani vnitřek haly rozhodně ve švech nepraskal.

Krysicka: Zajimavý koncept party od brzkých odpoledních hodin mě přilákal. Venkovní stage se mi líbila hodně. Posezení, výřivky. Bohužel skvělé letní počasí mi zrovna nekorespondovalo s malou sportovní halou, klimatem a kvalitou zvuku a vzduchu v ní. Takže mě ani Carl Cox neudržel po celou dobu svého setu uvnitř. Hudebně u mě na celé čáře ale vyhrála Lucca, za jejíhož setu bylo ještě navíc dýchatelno. Pohled ven na denní světlo ve mně ale vyvolával pocit, že je škoda trávit čas v temné hale a tak jsem většinu času strávila mimo ni, kde to po setu Carla Coxe začlo opět žít.