Již po třinácté se v polovině června Barcelona proměnila v dějiště jednoho z nejrespektovanějších evropských festivalů – Sónaru. Program byl tradičně rozdělen na denní a noční, přičemž bylo pouze na Vás, kterou (nebo obě?) varianty zvolíte. Pro mě začal až 19. v pátek (den předtím jsem byla lehce indisponována Get Physical party, ze které se nedalo jen tak odejít…), přesněji řečeno workshopem švédské firmy Elektron music machines v Sónar Hall. Firma zde představila jak Machinedrum, tak i Monomachine – a nutno podotknout, že velmi stylově. Ze zdánlivě nudného workshopu se totiž stala slušná party :o) Elektron samozřejmě nebyl jedinou firmou představující své produkty, objevil se zde třeba i Steinberg (s Cubase 5), Ableton Live, M-Audio, Vestax a další. Abych si zkrátila čekání na pár umělců, vyrazila jsem napříč Sónar Village k Sónar Dome, který hostil umělce z Red Bull Music Academy. Vzhledem k převážně dubstepovému a hip hopovému obsazení jsem zde dlouho nevydržela a vrátila se do Sónar village, kde právě začínal Angličan Bass Clef. Z jednoho dubstepu uteču a přijdu do dalšího, napadlo mě v první chvíli. Ovšem není dubstep jako dubstep! Tento pán se rozhodl pojmout své live vystoupení velmi nevšedně, totiž akusticky. Jeho instrumentální základ se skládal od legendárního Moog Theremin, přes píšťalku a trubku až k tympánu. A to vše stihl obsloužit sám!

Sónar Hall (obrovská budova) byla taktéž dějištěm Sónar Mática, neboli multimediální výstavy umělců jako Yuri Suzuki, Roland Olbeter, Institut FATIMA a dalších. Kousek od výstavy se ale nacházela již zmíněná Sónar Hall, kde prezentovali svou tvorbu spíše experimentální umělci. Z vystoupení anglického producenta jménem Quavola jsem bohužel stihla poslední skladbu, avšak vše nahradil Japonec Ryoichi Kurokawa. Dlouhé zasněné plochy postupně gradovaly a každá minuta se stala hudebním překvapením. Vše podtrhoval samozřejmě kvalitní zvuk a perfektní vizualizace.



Vrcholem pátečního programu Sónar by Night se nemohl stát nikdo jiný než diva Grace Jones. Začátek koncertu se však posunul téměř o 40 minut, neboť se čekalo na zaplnění haly. Tato šedesátiletá dáma potvrdila, že ještě rozhodně nepatří do starého železa a předvedla se ve velmi skvělé formě. S každou skladbou odhalila nový převlek, skvěle komunikovala s publikem a její kapela jí byla stabilní oporou. Ke konci vystoupení se Grace vrhla k davu a začala dokonce pobízet lidi, aby si s ní zatančili na podiu :o)

Sobotní Sónar by Day se pro mě nesl jednoznačně ve znamení německého vydavatelství Raster-Noton, zastoupeným umělci SND, Byetone, Alva Noto a Atom™(alter ego Seňora Coconuta). Osobně mě nejvíc bavil Byetone, jehož live vystoupení nebylo pouze o plochách, ale hlavně o neustále gradujícím tempu a vrstvení zvuků. Atom™, oděn velmi elegantně do černého kvádra, si oproti ostatním vystačil jen se dvěma plátny pro projekci. Na jednom se objevovaly vtipné ukázky ze života Seňora Coconuta a na druhém bylo přímé spojení s technikou, jež používal. Mohli jsme sledovat, jak přemíchává jednotlivé skladby, udává konkrétní bpm apod.

Sónar by Night jsem odstartovala s britskou partou Animal Collective, jejichž koncert byl vemi příjemným warm upem pro asi nejočekávanější událost celého festivalu – dvojky Orbital. Po jedné hodině ranní to celé vypuklo a musím říci, že dlouho jsem nezažila tak elektrizující atmosféru! Bratři Paul a Phil Hartnollovi předvedli tak dokonalou show, na kterou budu dlouho vzpomínat. Zazněly snad všechny legendární hitovky, podpořené perfektní vizuální show a kvalitním zvukem. Ač jsem stála min. 50m od podia, celé dění se dalo sledovat na projekcích rozmístěných po celé hale. Těch 90 minut ale uteklo jako voda a zbývalo poslední live vystoupení, které jsem si nemohla nechat ujít – přece Moderat! Spojení Apparat + Modeselektor mi zpočátku moc nešlo pod nos, ale jejich live počin mě přesvědčil. Slyšet Rusty Nails či Out of Sight, včetně procítěného vokálu pana Ringa…jak těžko se to popisuje. Kdo zažil minimálně na Wilsonicu, tak ví :o)

Velmi zajímavou událostí se také stal Sónar Kids, tedy festival pro hudebně založené rodiče. Děti si mohly vybrat ze široké nabídky doprovodného programu (od experimentování s legem, kreslení či scratchování) a hudebně je k tomu doprovodil dokonce sám Laurent Garnier a spousta dalších umělců. Na Sónaru si zkrátka vybere každý…

Závěrem bych ráda nadhodila pár tipů pro ty, jenž by tuto událost rádi okusili na vlastní kůži ;o) Asi nejpohodlnější variantou pro přístup na festival je „general ticket“ v hodnotě cca 120,- Euro, který zahrnuje denní i noční program. Lety do Barcelony jdou takříkajíc „na dračku“, takže včasná koupě letenky je určitě na místě (např. www.click4sky.com). Ubytování už není takovým problémem - pokud se spokojíte s levnějším noclehem, na výběr je celá řada hostelů, ale i jednodušších hotelů. Barcelona samozřejmě myslí i na ty, kteří dávají přednost většímu pohodlí a luxusu (např. www.booking.com).

Co se týče dopravy na samotný Sónar, není se čeho obávat. Denní program probíhá přímo v centru Barcelony, nedaleko hlavní třídy La Rambla. A na ten noční Vás odveze speciální autobusová (non-stop!) linka, taktéž kousek od centra. Samozřejmě během Sónaru je i spousta jiných akcí, celá řada věhlasných labelů zde má své showcase (od Cocoonu, přes Wagon Repair až k M_nus), tudíž vřele doporučuji si pobyt lehce prodloužit.