Je všeobecně známo, že si tě oblíbil Eric Prydz. Co ti přineslo přátelství s tímto člověkem po profesní i osobní stránce?
Odjakživa jsem miloval house a byl velkým fanouškem této hudby a k Ericovi jsem vzhlížel. I když momentálně žije ve Stockholmu, bydlel nějaký čas i v Londýně a kdykoliv se vrátil a já jsem ho měl možnost vidět na jeho vystoupeních, kontaktoval jsem ho a snažil se s ním mluvit a říci mu, jak moc mám rád jeho produkci.

Nakonec si mě zapamatoval a po letech se z nás stali přátelé. Pak jsem mu poslal nějaký svůj materiál o kterém jsem se domníval, že by se mu mohl zalíbit. Krátce na to mě oslovil jeho management, že by mě rádi zařadili do Pryda friends a zbytek mého příběhu už všichni znají. Tenhle telefonát byl jedním z nejšťastnějších okamžiků v mém životě.

Jak funguje taneční scéna ve Švédsku? Hraješ více doma nebo spíše v zahraničí?
Jak každý ví, Švédsko má zvláštní moc v rození skvělých prducentů na poli elektronické hudby všeobecně. Máme tu chlapíky jako je samozřejmě Eric, ale i řadu dalších legendárních jmen jako jsou Adam Beyer, Cari Lekebusch, Aril Brikha a Joel Mull. A seznam se stále rozšiřuje.

Realita je taková, že zde dřív bylo jen pár speciálních klubů, které bookovaly špičkové dje jako třeba Grodan Cocktail Club, F12 a 2:35:1 v Berns. Šance slyšet jinou elektronickou muziku než euro dance, zde byly víceméně minimální. Pak ale nastal zlom, kdy se Švédsko probudilo a scéna zde začala vzkvétat. Momentálně pořádáme jedny z největších festivalů na fotbalových arénách, většina klubů hraje ten nejlepší house a bookuje mezinárodní djské hvězdy jako nikdy předtím. Pro mě osobně byl jedním z mezních klubů zejména Grodan. Tam jsem se do hudby zamiloval, mělo to tam ty pravé inspirující vibrace.

Dnes již hraju většinou v zahraničí. Kdykoliv hraji doma, je to pro mě speciální příležitost, kdy se mohu sejít s mými nejbližšími přáteli a strávit s nimi příjemný čas.



Jakou váhu přikládáš tvé propagaci prostřednictvím sociálních sítí (Twitter, Facebook) a jak moc je využíváš v soukromém životě?
V dnešní době mají sociální sítě zcela zásadní roli a každý by dnes měl vědět, jak je využívat ke své promotion. Sociální sítě a digitalizace umožnily téměř každému začít produkovat vlastní tracky a dostat je mezi lidi. To je myslím ta světlá stránka věci, druhou stranou mince je to, že se zde vyrojilo i mnoho nekvalitních producentů.

Co mám na sociálních sítích opravdu rád je především pak to, že jsem si zde vybudoval silnou základnu fanoušků a udržuji s nimi pravidelný kontakt, mluvím s nimi de facto denně. Oni se ozývají mně a já jim, což se mi líbí. Fanoušci mi totiž umožňují žít můj sen a já jim za to budu vždy velmi vděčný.

Nedávno jsi vystoupil na Inox festivalu v Tolouse, jak se ti zde hrálo? V čem vidíš plus při hraní na open airu v porovnání s klubem či halou?
INOX byl skvělý! Slyšel jsem o tomhle eventu mnoho a pro mne to byla čest si tu zahrát. Bylo to zároveň mé první hraní ve Francii a fanoušci byli opravdu skvělí. Velmi rád bych se sem vrátil i příští rok.

Festivaly i kluby mají svá pozitiva a negativa. Na festivalu hraji více hitů a atmosférické věci, které vyburcují partypeople do té správné party nálady. V klubu hraji sety spíše dle momentální atmosféry. Ani jedno bych ale neupřednostnil, miluji prostě obojí!

Jaká hudba je momentálně v tvém soukromém mp3 přehrávači?
Hodně věcí od Van Morrisona a kapely JJ ze Švédska, kterou jsem právě objevil. Poslouchám také mého dobrého kamaráda Hampuse Drakea, který produkuje pod nickem Orion a právě dokončil nový materiál, který se mi moc líbí a je perfektní tak akorát na léto. Všeobecně neposlouchám mnoho elektronické muziky, když zrovna nehraji nebo neprodukuji, jedinou výjimkou je ale vždy techno. Myslím si, že je to subžánr, který umožňuje mnoho kreativity jako žádný jiný hudební styl.

Jeremy Olander vystoupí na hlavní scéně festivalu Svojšice 2012, který se odehraje v letním areálu Svojšice u Pardubic dne 29. června.

Web akce: http://svojsice.cz/

Dodal: Petr Dzingel alias Džejár, Dance Club Promotion