Prostor před stagí se hustě zaplnil a světla zuřivě zablikala, aby zvěstovala příchod kapely. Lidé skandovali a v očekávání mávali rukama, avšak místo příchodu zazněl další r´n´b song vyplňující mezeru mezi kapelami a řev utichl. 



S příchodem si dali Linkin Park načas, ale lidé byli alespoň napjatí jak kšandy. Vběhnutím kapely na pódium se však můj výhled ztratil v záplavě telefonů...
Na stage vyběhli postupně Rob Bourdon, Phoenix, Brad Delson, Joe Hahn, Mike Shinoda, a nakonec frontman kapely Chester Bennington. 

Chesterova červená košile s volánky však zvěstovala něco zlého, a ano… První část koncertu byla dost zaměřená na popové singly z nové desky „One more light“. Po třetí písničce jsem zoufale pátrala po očním kontaktu se spřízněnou duší a s pochopením pro mé zděšení – jednoduše fanouška Hybrid Theory, Meteory a Reanimation. Ale kolem mě jen odříkávali texty v mdlobách kluci a holky nižšího věku. Přestože některé fanoušky starých Linkinů museli songy odradit, přiznávám, že na novou generaci linkinovců tyhle mainstreamovky fungují.

Vše se však k dobrému obrátilo, jako Linkini k nu-metalu a začali vystoupení prokládat starými hity, což byla bomba. Chester už byl bez trika a řval do mikrofonu div neomdlel, Mike běhal zběsile po stagi se svým agresivním rapem, kytary řinčely a mistr Hahn se tetelil za mašinkami. Atmosféra k prasknutí nastala, když se frontman kapely sesunul z pódia mezi lidi a začal se s nimi objímat. 

Po nářezu „Faint“, „In the End“ nebo „Numb“ se přeřadilo na nižší otáčky a Mike za pomoci publika uctil památku svého zemřelého strýčka. V záplavě světel zapalovačů a mobilů zazněla písnička „One more light“.

Během koncertu se vystřídalo hodně nálad. Přes brutální kytarový odvaz se zběsilýma strobáčema, strašným řevem a energickým skákáním po stagi, až po depresivní kroucení obličejů s teatrálním skoro-líbáním podlahy. Chvílema se zdálo, že jsou kluci úplně ztrápení životem a koncert začal mít trapně patetický nádech, ale díky bohu nezapomněli ani na starý dobrý Linkin park, jak je máme rádi. 

autor: Denisa