FESTIVALY 2017

prosinec
01
02
03
04
05
06
07
08
09
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
DOPORUČUJEME FESTIVALY
22.6. - 23.6.
28.6. - 30.6.
4.7. - 6.7.
18.7. - 21.7.
27.7. - 28.7.
24.8. - 25.8.
ZAHRANIČNÍ FESTIVALY

Fly Bermuda Festival 2011: Průlet nebem nad Berlínem

Fly Bermuda Festival 2011: Průlet nebem nad Berlínem
09. 11. 2011   |   Autor: stolda   |   Komentáře (7)
Při pomyšlení na čtrnáctihodinový let se nejednomu cestovateli osype čelo. V případě stejně dlouhého přeletu berlínským nebem už by se pupínky mohly vyskytovat sporadicky. Obzvláště pak, jedná-li se o průzkum nebe plného hudebních souhvězdí na finále Berlin Music Days.
BERlin MUsic DAys 2011

Fly festival je svými organizátory považován za velké finále čtyř dnů trvajícího hudebního festivalu. Je až s podivem, že právě Berlín, město, které je samo o sobě značkou a zárukou prvotřídní EDM, uspořádalo teprve 3. ročník podobné akce. V Evropě se můžeme setkat s několika zaběhlými a na vysoké úrovni pořádanými festivaly obdobného charakteru. I přes stáří, ve kterém se často ještě objevují porodní bolesti, se může BERMUDA pochlubit pokročilou úrovní organizace. Vlastně tak, jak je od německé povahy očekáváno a vyžadováno.

Na čtyřicet klubů napříč celým Berlínem se na počátku listopadu účastní přehlídky současné EDM. V seznamu lze najít jména světově proslulá, otřepaná i neznámá a zaručeně undegroundová. Za světla je možné se nechat inspirovat na workshopech, přehlídkách či výstavách a v noci se v klubech nechat unášet výkony djs a performerů. Naneštěstí pracovní a jiné povinnosti nedovolují proletět si Berlín v průběhu Berlin Music Days křížem krážem, proto nezbývá než se soustředit na vrchol celého kolotoče – 2. ročník festivalu FLY.

fly

Come and fly with them


Je pravdou, že koncept může některé vyznavače klubové scény trochu škádlit. Jistě, Berlín je mekkou současného nezávislého umění a obzvláště nekonečných, nespoutaných klubových parties, jejichž nenahraditelná atmosféra nikdy nepůjde přenést na gigantický taneční event. Nicméně je nutné upřímně uznat, že se pánům od Watergate podařil husarský kousek. Stylově využili téma, zasadili jej do nevyužitého letiště Tempelhof uprostřed města, rozdělili prostory na čtyři logicky organizované části, vybrali leadery taneční hudby a nechali celý kolos rozběhnout, vlastně vzlétnout.

Příjezd na letiště, odbavení zavazadel proběhlo naprosto bez komplikací. Tak jak si to každý cestovatel ve svých plánech přeje. Jen cena za locker-box mohla být s přimhouřením obou očí trochu umírněnější. Ale třeba byl do ceny za šatnu zahrnut i poplatek za emise oxidu uhličitého nebo jiný oblíbený poplatek. Byla-li tam zakomponována i cena za výhled, nelze nic namítat. Jedinečný pohled, poněkud neopakovatelný, se naskytl od skříněk směrem do útrob obrovského hangáru. Odpočívací sekce nebo jakkoliv jinak by se dal prostor v levé části areálu nazvat, takových rozměrů se v uzavřených prostorech jen tak nevidí. Lounge se vším potřebným, co je ke spokojenému letu potřeba, včetně bankomatu.

Beatport, Club Floor, Rave Floor tam a zpět za 120 vteřin

Všichni, kterým by se nemusel formát halové party zamlouvat, dostali zadostiučinění na Beatport stagei. Parádní klubový zvuk, na klubovém prostoru naplněném sympatickými klubovými lidmi s djs, kteří začínají hýbat klubovým světem. Beatport stage svým designem, složením line-upu, atmosférou, svými návštěvníky a především postojem v rámci FLY festivalu metaforicky ukázala, jaký význam má klubová kultura pro německé hlavní město. Už jen kvůli 12-ti hodinám stráveným uvnitř a zejména dvěma hodinám vyčleněným pro umělce Jamese Shawa alias Sigha, stálo za to do Berlína přijet.

Nebylo by ovšem možné dostat do hangáru přes deset tisíc clubberů, nemít v seznamu účinkujících jména světového formátu. Ta se koncentrovala v prostřední a pravé části jednoho z hangáru Tempelhof. Club Floor tvořil jakýsi žánrový i velikostní přechod mezi klubem a „halovkou“. Uspořádání pódia na šířku plochy umožňovalo vyplnit prostor miniaturními tribunami, a tak bylo všem unaveným umožněno naplno vychutnávat beaty i v sedě nebo naopak s doslovným nadhledem. Třetí a zároveň největší stage se vměstnala do poslední třetiny hangáru a sestava zde byla nejvíce megalomanská. Ostatně tomu odpovídalo rozložení celého prostoru na délku tak, aby byl efektivně využit každý metr tanečního parketu. A největší výhodou celé architektury festivalu? Od vstupu, přes chill-out, beatport stage až do předních řad rave floor se člověk dostal za necelé 3 minuty. Štastnější i bez nepříjemného prodírání se.

Magda, ó Magda

Letová trajektorie sobotní noci byla dramaturgicky nalinkována velmi zřetelnými barvami a ve zcela jasných tvarech. House a techno ve všech svých rozmanitých podobách. Tu vokál, tu deep, tu tribal tu groovy tu minimal. Jediný, který se stylově odlišoval, byl jak je jeho dobrým zvykem, James Holden. Všechny rytmy, ale stodvacetiprocentně taneční. A Rychlost? Tu byste u pilotů hledali marně. Na tu se v Berlíně hraje zřídkakdy, zde se létá bezpečně, důsledně, promyšleně a líbezně. Úspěch hudby se tu hodnotí silou a důmyslností beatu ne jeho kadencí. Proto je zde dokonce možné se nechat rozstřílet trackem o rychlosti 120 BPM. Instalovaný zvuk na nejmenším a prostředním pódiu to dokonale umožňoval. Jediná povolená zbraň na palubě Bermudy.

holden

Je velmi těžké a do značné míry dosti subjektivní hodnotit hudební polohu festivalu, obzvlášť vyhovuje-li Vám 11,5 hodiny z 12 na třech pódiích současně, každopádně několik lidí se nezávisle na sobě shodlo, že Magda byla tou pravou královnou plesu. Samotinká, drobná žena za pultem nebo (kniplem?) rozdrtila všechny své konkurenty (vesměs letící s kopiloty), které jsme měli možnost zastihnout v alespoň rozumném hodnotitelném čase. Za FLY by si zasloužila výlet na Bermudy. Jenže i jí předcházela obrovská porce senzačních minut.

magda

Na FLY stage o samotě nelez

Kromě výše jmenovaných, také bratři Schwarzové alias Tiefschwarz, kteří do písmene naplňovali název svého uskupení. Hluboko a temně, ve zkratce popsán jejich devadesátiminutový set, kde především spodní tóny určovaly, v jakém rytmu se budou pohybovat nohy přihlížejících. Ještě před nimi, domácí, tentokrát heterogenní, i když taktéž téměř rodinná dvojice charismatického Oliho Koletzkiho a jeho zpívající partnerky. Jejich vystoupení nebylo očekávaně tak temné, ale zábavné rozhodně ano. Ostatně samotný dekadentní obleček půvabné Fran nutil na tváře při nejmenším rozpačitý úsměv.

Živelnými vystoupeními jsou známí francouzští dOP. Respektive nejživelnější člen skupiny Jonathan vynahrazuje entuziasmus poklidnější části tria. Nejinak tomu bylo i na FLY, kam si navíc přivezli doprovodné hudebníky - bubeníka a kytaristu. Není zcela jisté, zda se alespoň dámám líbí pohled na obnaženého Jonathana, rozhodně to přinášelo stejný druh úsměvu jako při pohledu na bílý obleček Fran. Co se ovšem dOP upřít nesmí, je jejich živé vystoupení. Velká, pocukrovaná, elektronická, harmonická lahůdka naservírovaná v extragavantním doprovodu potetovaného vokalisty. Že dalšími, kteří "předlétávali" královně Magdě, byli taktéž v páru je již zřejmé. Přátelé P a P neboli Me AND You, jak sami vysvětlují svou jmenovku. M.A.N.D.Y. drželi, či posouvali, na tom vlastně nesejde, nastavenou laťku. Velmi taneční a velmi zábavný set.

dop

Poslední, kteří se starali o zábavu zbývajících několika set účastníků, byli Pan-Pot. Tentokrát již na prosvětleném a téměř prosluněném Rave flooru. A světe div se, opět dvojice. TT, Tassilo a Thomas byli na počátku vystaveni poněkud komické situaci, kdy byl trochu vyděšenému a nic nečekajícímu Ricardovi Villalobosovi odvezen kompletní pult. Poté už zábavu rozdávali pouze oni. Povětšinou prostřednictvím své hudby a občas i svými gesty, to když jeden z pánů seskočil a svým pivem občerstvil v první řadě stojící slečny. Živelná party probíhala jak pod pódiem tak na něm.

This is Berlin

Jak už to tak bývá a od kulturního ráje i trochu očekává, nejen hudba plní smysly účastníků vyhlídkového letu. Pokud je někdo schopný naplno využívat sluch i zrak stereo, nemůže mu uniknout to množství světel, světýlek, blikátek, zrcadýlek. Dají-li se djs považovat za piloty, pak dámy a pánové starající se o vizuální dojem musejí být stewardi a stewardky. A v sobotu to byla skupina vedená mistry svého řemesla. Pfadfinderei v doprovodu Visuals: 165 Motion a performerů Crystalmafia by si zasloužili svůj vlastní prostor, svoji vlastní show, svoji vlastní dávku úspěchu. Blyštivé vystoupení živých zrcadel, odrážející barevné lasery, mimoprahové projekce umocňující euforický efekt občas u těchto vystoupení končí na nejvyšší hranici originality.

fly

Jenže to všechno se tak nějak od Berlína očekává. Nemá to jednoduché, naplňovat vysoká očekávání, se kterým přijiždějí všichni návštěvníci hledající jednodenní, týdenní nebo i celoživotní útěk od reality. BERMUDA i FLY BERMUDA festival tomuto velkému břemenu do značné míry vyhověly. Možná tomu pomáhá pouhý předsudek: Tohle je Berlín, a proto to bude báječné. Možná tu ale opravdu jsou všichni smýšlející tím správným, otevřeným, tolerantním směrem. Možná tu opravdu jsou stále k nalezení místa, kde se kultura, umění a především hudba dělá stále srdcem, z lásky a pro potěšení. A k tomu by asi bylo dobré se přiklonit, protože tohle je Berlín!

Zatímco se Tempelhof okolo deváté ranní pomalu vyprazdňoval, všechny stage stále duněly. Stále ve stejném tempu a síle a lidé přeživší přelet berlínským nebem stále hledali poslední pocity odhodlání. Vydržet a bezpečně přistát. Zůstat ve svých sedadlech připoutaní až do úplného vypnutí motorů. Spousta jiných chuť, sílu nebo vůli neměli a katapultovali se v průběhu večera do svých obydlí. Nebo, a to pravděpodobněji, přesedlali na menší letadlo. To které jim vyhovujě po 12-ti hodinovém letu nejvíce. Tak třeba jako my, vyhlížejíc nejtěžší zkoušce víkendu, očekávajíc nejlepší afterparty (opravdu afterparty?) svého života - oslavu 15ti letého výročí labelu Drumcode, jsme se vydali vstříc Ostbahnhof a nechvalně proslulým vyhazovačům klubu Berghain. Ale o tom snad raději někdy příště...

Zdroj fotografií www.residentadvisor.net / Katrina James
FLY BERMUDA

FLY BERMUDA

Sobota 5. 11. 2011
35/42 EUR
Vystupují:
Sven Väth Plastikman Ricardo Villalobos Loco Dice Ellen Allien Magda Tiefschwarz M.A.N.D.Y. James Holden Fritz Kalkbrenner Moonbootica Lexy & K-Paul Oliver Koletzki & Fran dOP Pan Pot Sebo K Marco Resmann
DISKUZE
Jméno:                   Nadpis:   
Text:
Zadejte číslo 144:
Tomcek | 14. 11. 2011 | 11:29:28
Stoldo dobrý report. Lepší než ten o Bonuszu, ale to sme si řekli osobně na Bermudě. Měj se a třeba zase někdy někde...
oldclubber | 14. 11. 2011 | 02:37:51
stolda

začnu odzadu:to je jen můj názor na tohoto umělce a ohradil jsem se na hloupou osobní urážku od nicka wet.ale to je jedno.. s tím reportem nemám sebemenší problém,jen sem se divil...co jsem psal již dole.nebudu se opakovat. stačilo napsat,ok tohohle pána jsem si dal tento měsíc nebudu s tím ztrácet čas...blabla...to není návod jak psát,proboha.a aby bylo jasno,já jsem rh nemusel nikdy ale s tímhle mě-jak píšeš ty.proto mi to přišlo hodně out ho v reportu neuvézt,vidíš asi moje chyba,že nesjíždím všechny tvoje reporty bo by tahle diskuze vůbec nevznikla. ještě k slohu,rozhodně ničeho nelituj a piš jak nejlépe umíš,to je jasná věc,jen jsem si dovolil poznamenat,že je to pro mě trošku nepřehledné.a metaforické s velkým M. a nakonec snad jen,že si třeba vše povíme na třetím ročníku :D měj se
stolda | 14. 11. 2011 | 09:56:28
pro starého clubbera

1) promiň, nejspíš jsem ti šlápl na kuří oko, že jsem nezmínil RH. V jednom odstavci je dokonce uvedeno, cituji: \"Je velmi těžké a do značné míry dosti subjektivní hodnotit hudební polohu festivalu, obzvlášť vyhovuje-li Vám 11,5 hodiny z 12 na třech pódiích současně, každopádně několik lidí se nezávisle na sobě shodlo..\". tak se pokus vnimat co je psano, ne to, co chces aby bylo psano... 2) citace z predchoziho reportu z bonusz festivalu: Stejnou porci 60 minut měl k dispozici i největší tahák festivalu Richie Hawtin, jenž představil novou verzi svého živého projektu Plastikmana, tentokrát ve verzi 1.5. Osobně jsem neočekával moc, ale moc jsem dostal. Plastikman mi společně s Ali Demirelem vyrvali oči, utrhli uši, pořádně si s nimi pohráli ping pong a po experimentálně taneční hodině mi je vrátili zpět s potvrzením myšlenek, které jsem snad nikdy ani nevyslovil. Richie Hawtin je stále nejprogresivnějším umělcem pohybujícím se kolem pojmu elektronická hudba a jeho nadčasovost si snad uvědomí až potomci našich potomků. To, co je schopný v roce 2011 provádět s hudbou tvořenou na přelomu osmdesátých a devadesátých let dokáže jen několik vyvolených jedinců s mistrem Hawtinem v čele.\" 3) už jsi zřejmě pochopil, kam tim mířím. Ne, opravdu nebudu dvakrát za sebou navštěvovat stejné vystoupení (během měsíce) a ještě o tom psát, i když u nás v ČR je to možná zvykem. 4)nelituju toho, jak a co jsem napsal, protoze kdybych to napsal obracene, zacal by \"rvat\" nekdo jiny... takze trochu tolerance, to je to co tu chybi a nevyzadovat krecovite zabehnute sablony... jen tak btw. at si ricardo fetuje jak chce, a tasky drzi komu chce, je to prece jeho zivot...
oldclubber | 13. 11. 2011 | 10:05:34
pitris

pochvala k čemu?když se někdo za každou cenu snaží být originální v psaní...sory ale trošku se mi z toho motala hlava.ale nic,mě jen dostalo to,že se autor ani nezmínil o tom o kom to vlastně bylo(a upozornuju,že nejsem zarytý fanoušek nikoho-na to už jsem dost starý)a pak si může chválit co chce. něco pro wet:víš co jestli tě to baví tak to je tvůj problém,osobní útoky si nech k vám na učnák jo?pro mě je to jen svenova podržtaška a vyfetlo pár excelánc.
Pitris | 11. 11. 2011 | 12:53:20
Oldclubber

Ale no tak! Tyhle reporty přeci nemůžou být nikdy stoprocentně objektivní, i kdyby se autor snažil sebevíc, každý přeci preferuje něco jiného, i jak je zmiňováno v článku - při 12 hodinách produkce na 3 stagií nemůžeš stihnout vše, popsat vše, zhodnotit vše...btw.příklad subjektivního hodnocení jsem naleznul pouze v tvém příspěvku o Ricardovi. Jasně, od toho je diskuze, tak pojďme diskutovat, ale v tomhle případě by tu místo \"kritiky\" měla zaznívat spíše pochvala.
wet | 11. 11. 2011 | 12:28:31
villalobos nuda?ty si nuda:)
oldclubber | 10. 11. 2011 | 11:04:11
tak,když chceš psát originálně,je to ok.ale tohle je těžce subjektivní.pokud já vím,tak hlavní hvězda festivalu byl plastikman s jeho live 1.5.tím rozhodně nesnižuji ostatní.ono to vlastně ani nejde,protože všichni hráli parádně,nebaví mě třeba villalobos,to je nuda a nuda,vždy a všude.ale nezmínit na club floor ellen allien to je taky na pováženou.nu což své jsem napsal bo jsem byl,ale kdo nebyl..

Tipy na zajímavý obsah

© Copyright Poslouchej.net 2003-2011  |    ISSN 1801-6340  |