Mezi legendy řadí britskou punkrockovou skupinu The Stranglers nejen třicet šest let na hudební scéně, šestnáct vydaných alb, ale zejména kvalita jejich tvorby. Sestava The Stranglers byla od jejich vzniku průřezem muzikantů s různým hudebním vkusem, díky čemuž si vytvořili specifický a pestrý zvuk, mísící punk a rock s dalšími hudebními styly. "Když jsem poprvé viděl The Stranglers, pomyslel jsem si: to je ono," vyjádřil se například na jejich adresu Robert Smith z The Cure. V současnosti působí v kapele hned tři z původního kvarteta. "Byli jsme k sobě upřímní a pravdiví, nikdy jsme nebyli orientováni na komerci, takže když jsme udělali svůj materiál, šli jsme do risku, "odpovídá na otázku, jak dokázali vydržet tak dlouho pohromadě Jean Jacques Burnell." Otevřeli jsme ústa, když jiní ne, šlili jsme do souboje, když se jiní báli. Byli jsme vždy sami sebou. "



Ian Brown patří k jiné generací, skupina Stone Roses, v níž dříve působil, je ale stejně řazená mezi legendy britské scény - právě jejich hudba inspirovala britpopové skupiny v čele s Oasis, které se dodnes umísťují na prvních příčkách hitparád. První eponymní album Stone Roses z roku 1989 bylo loni v anketě hudebníků a muzikantů zvoleno za nejlepší britský album všech dob. V druhé polovině devadesátých let hrála na Ostrovech prim tzv. manchesterská scéna, která dokázala spojit rockovou muziku s tanečními rytmy. Stone Roses se stali kultem, jenže už po druhém albu se kapela rozpadla a Brown rozběhl svou neméně úspěšnou sólovou kariéru. Na kontě má šest alb, ten poslední My Way vydal loni. "Podle mě je mým nejlepším. Nejlepší beaty, nejlepší melodie, nejlepší texty, "vyjádřil se o albu My Way, který je opravdovým pohledem na jeho životní cestu.



Taky Leftfield mají, stejně jako Stone Roses, na kontě pouze dvě alba a stejně vyšlápnutou cestičku následovníkům, kteří dosáhli celosvětové slávy, jako například Underworld, The Chemical Brothers či The Prodigy. Jejich Leftism z roku 1995 i následující Rhytm and Stealth patří dodnes k pilířům taneční hudby, ale legendární zůstaly zejména jejich živá vystoupení, nezřídka spojená s problémy pro vysokou hladinu hluku. Leftfield ukončili své účinkování na scéně v roce 2002, po osmileté přestávce se jeden z dua, Neil Barnes, rozhodl vrátit na koncertní pódia. A s ním na náš festival zavítají i vokalisté, kteří byli při nahrávání obou alb - Djum Djum, Earl 16 a Cheshire Cat. Sestavu doplní keybordista Adam Wren, bubeník Sebastian Beresford a další vokál Jess Mills. "Možnost předvést naše písničky zcela novému publiku s originálním Soundsystem a vokalisty, je něco, čemu jsme nemohli odolat. Atmosféra živých show mě dostala a očekávání jsou vysoká, prostě se nemohu dočkat. "vyjádřil se Neil Barnes, kterému bude na pódiu chybět druhá polovička dua, Paul Daley, připravující vydání prvního sólového alba.

Když se řekne africká worldmusic, jedním z prvních interpetů, které hudebního fanouška napadnou, je jistě Orchestra Baobab. První album vydali v roce 1972 a hned se na domácí scéně stalo přímo kultovní záležitostí.  "Mix kubánských písniček, s vlivem senegalského stylu Grio a hudby z Konga, Nigérie, ale i Francie či Ameriky, který hraje na úrovni panafrické kapely." Barthelemy Attisso dodává: "Jsme stejní a hrajeme stejně jako na začátku. Jako první jsme smíchali tradiční hudbu s moderními tanečními styly a na tom nechceme nic měnit. Ztratili bychom svou identitu. "Orchestr oficiálně ukončil svoji činnost v roce 1987, ale o čtrnáct let později se triumfálně vrátil famózním koncertem v londýnském Barbicane. A od té doby šíří africkou hudbu do celého světa, získávají ocenění a zejména dokáží vždy skvěle pobavit publikum.

Podobnou legendou je v reggae 62-letý Max Romeo, který dokonce vydal první album ještě v roce 1969. Příběh chlapce, který od čtrnácti vyrůstal na ulici a jeho jediným snem bylo stát se muzikantem, má skutečný happyend. Svůj talent a snahu přetavil do více než 40-ti alb a respektu na hudební scéně. Dnes patří k nejdůležitějším představitelům tzv.. roots reggae "Držím se kořenů a záležitostí kultury," vyjádřil se vitální šedesátník v jednom rozhovoru. "Nepotřebuji se vymódiť, abych dostal svou hudbu k posluchačům."

Na festivalu si zahrají i legendy z domácí scény, mezi které jednoznačně patří skupina Collegium Musicum. Sestavu s geniálním Mariánem Vargou a jeho partnery, basistou Fedorem Frešo a kytaristou Ferom Griglákom doplňuje přední slovenský bubeník Martin Valihora. Collegium Musicum, jehož počátky sahají do konce šedesátých let minulého století, patří podle odborníků mezi nejvýznamnější kapely nejen bývalého Československa, ale celého východního bloku. Na koncertní pódia se vrátili loni a rychle zjistili, že to bylo správné rozhodnutí - nejen pro hráče samotné, kteří mají z hudby stále velký požitek, ale i kvůli divákům, u nichž mají všude velký úspěch.



V programu najdeme i další jména, které lze označit za zásadní postavy svých žánrů. Skream je ve svých 24 letech průkopníkem a lídrem dupstepové scény, stejně tak duo Autechre, označované za jednu z nejdůležitějších sestav elektronické scény. Dále Klaxons spustili obrovskou vlnu new raveových kapel a představí ji i u nás. Ve skupině Abraham Inc. zase působí trombónista Fred Wesley, označován za pravou ruku krále soulu Jamese Browna.

Bažant Pohoda však nikdy nebyla jen o velkých jménech, chuť objevovat kvalitu, zábavu i krásu neznámých jmen je stejně silná u organizátorů při tvorbě programu jako i u mnoha návštěvníků festivalu přímo na trenčínském letišti. Věříme, že si přijdou na své.

Aktuální informace z příprav festivalu najdete na stránce www.pohodafestival.sk.

Dodal: Mário Gešvantner, Pohoda festival